C. k. Františkova univerzita

Období 1827 - 1860

Roku 1827 vyhověl císař žádosti profesorského sboru lycea i svého bratra, olomouckého arcibiskupa arciknížete Rudolfa, aby olomoucké lyceum bylo povýšeno na plnoprávnou univerzitu. Fakulty filozofická, teologická i právnická tím získaly právo udělovat akademické grady. Roku 1828 měla obnovená univerzita, nazvaná Františkova, 24 profesorů a 639 posluchačů.

Struktura výuky na lyceu a na univerzitě po roce 1827, posuzována podle seznamů přednášek, není zásadně odlišná. Zápis přednášek byl upraven novým způsobem: zavedena je "ohlašovací knížka" (index), do níž k přednáškám jednotlivých profesorů se připojí jejich potvrzení o návštěvě a potvrzení kvestora o zaplacení kolejného. Index je psán latinsky, ale přednášky se evidují v řeči, ve které se konají. Přednášky si studenti mohou svobodně volit a minimální počet přednáškových hodin je 10. Dřívější roční a semestrální zkoušky jsou zrušeny. Na konci semestru se musí posluchač přihlásit o frekventační vysvědčení (asi podle účasti na přednáškách), jinak se má za to, že studia zanechal. Zimní semestr trvá od 1. října do velikonoc, letní do 31. července.

Největší změny byly na filozofické fakultě, kde byl velmi rozmnožen počet přednášených oborů, i když filozofie teoretická (metafyzika) a praktická (etika) zůstaly základem. Novým oborem byl i přírodopis a některé disciplíny filologické i historické. Filozofické studium prodělávalo zvláště časté změny a bylo ze všech fakult nejhůře organizováno.

Filozofické studium bylo postiženo rozšířením lycea o dvě tzv. lyceální třídy, které vznikly za dvou prvních povinných ročníků filozofie. Toto studium bylo dosud jakýmsi přechodným útvarem, přechodem z gymnázia na odborné fakulty; přitom však mělo charakter vysokoškolský, kdežto obě lyceální třídy jej ztrácely. Filozofické fakulty se měly naopak přetvořit; podle reformního plánu měl být vybudován omezený počet filozofických fakult jako středisek teoretické práce a zároveň příspěvek pro učitele vyšších (středních) škol. Na rozdíl od velkých univerzit, kde studium filozofické dosud bylo tříleté, byly v Olomouci jen dva ročníky filozofie, jímž nyní postoupným zřízením dvou lyceálek hrozila likvidace. Olomoučtí profesoři to netušili; domnívali se, že i a jejich univerzitě bude vybudována nová filozofická fakulta a přes dílčí námitky dali souhlas k nové reformě a ochotně se ujali i vyučování na nově zřízené lyceální třídě. Nepřipojili se k protestu sboru štýrsko-hradeckého, který reformu prohlašoval za degradaci dosavadního filozofického studia. To přispělo spolu s politickými důvody ke zrušení filozofické fakulty v roce 1851.

Od třicátých let 19.století začaly na olomouckou univerzitu pronikat vlivy politického radikalismu. Na olomoucké vzdělance a zejména studenty působily myšlenkové proudy, vzbuzené francouzskou červencovou revolucí a polským listopadovým povstáním z roku 1830. Po národnostní stránce měli nespornou převahu profesoři němečtí, Čechové byli v menšině. Počet českých a německých posluchačů byl přibližně stejný.

Potěšitelným jevem v roce 1848 se zdál nával do I. ročníku i na jednotlivé fakulty, zvláště na práva. filozofů bylo koncem ledna v obou ročnících 170. Příčinnou tohoto návalu, který se neukázal zjevem trvalým, bylo jednak povolení, aby absolventi prvního ročníku filozofie, byli přijímáni hned do prvního ročníku práv nebo medicínsko-chirurgického oddělení, jednak skutečnost, že na vídeňskou univerzitu nebyly přijímání posluchači.

V době předbřeznové 1848 byla vyučovací řečí na vysoké škole olomoucké (jako i jinde v Rakousku) téměř ve skrze němčina; kdysi vládnoucí latina byla zatlačována již od doby josefínské a zůstala omezena pouze na klasickou filologii na filozofickém studiu a na některé přednášky na teologické fakultě. Dne 1. 12. 1848 podalo vedení organizace Slovanská lípa žádost profesorskému sboru filozofického studia, aby v nově zřízeném druhém oddělení první třídy lyceální (tj. nové, sedmé třídy gymnasijní), přednášeli profesoři, kteří umějí česky, tímto jazykem v duchu rovnoprávnosti česko-německé. Na podnět Slovanské lípy přednášeli v druhém oddělení nové lyceální třídy česky ti profesoři, kteří ovládali český jazyk. profesor Hanuš učil zde česky filozofii, profesor Kabeš matematiku, Helcelet pak přírodopis - a to bez povolení ministerstva, které však bylo dodatečně dodáno (viz Moravské noviny, č. 83, 12. IV. 1848, s. 397). Žádost podpořili svými podpisy i studenti filozofického oddělení. Odchodem Hanušovým do Prahy a Kabešovým i Helceletovým do Brna však přestaly i tyto české přednášky (počátkem roku 1850).

Nejdůležitějším zjevem ve vnitřním vývoji univerzity v revolučních letech byly četné studijní reformy, jež byly uskutečňovány v období 1848-1850. K těmto reformám patřilo zrušení, resp. omezení konkursních zkoušek ústních a písemných, kterými dosud uchazeči o učitelský úřad prokazovali svou způsobilost, a aspoň částečné jejich nahrazení náročnější habilitací, jejíž hlavní částí bylo předložení vědecké práce a po jejím schválení přednáška na zkoušku. Po úspěšné habilitaci stával se kandidát soukromým docentem a příslušela mu veni docendi, tj. právo přednášet na vysoké škole. Postavení, práva a povinnosti soukromých docentů byly stanoveny zvláštním výnosem (viz Kádner Ot.: Vývoj a dnešní soustava školství, I, s. 342, Nešpor: DUO, s. 154.).

Pro připuštění k rigorosům se žádá absolvování tří let filozofie, čtyř let studií právnických a pěti let medicíny. Při státních zkouškách pro učitelství na gymnáziích se žádá absolvování tří let na fakultě filozofické a stanoveny tři skupiny: a) filozofická (latina a řečtina), b) dějepisná, c) matematická s přírodními vědami.

Školní návštěvy byla v období 1827-1855 přerušena pouze dvakrát. Roku 1831 byly prázdniny pro epidemii cholery prodlouženy o dva měsíce. Zato v roce 1848 byla přestávka delší, univerzita byla zavřena od května do listopadu.

Účast univerzity na revolučním hnutí let 1848-1849 byla s jednou s příčin jejího zrušení v době Bachova absolutismu. Jako první byla zrušena fakulta filozofická (1851) a pak právnická (1855). Ke zrušení celé univerzity došlo v roce 1860. Ústav lékařsko-chirurgický zanikl až roku 1871, zůstala z něho jen porodnická škola. Zrušení školy se nevztahovalo na fakultu teologickou, které bylo ponecháno právo rigorosní a promoční, a univerzitní knihovnu (dnešní Státní vědecká knihovna). Univerzitní insignie byly odevzdány moravskému místodržitelství a pak postoupeny univerzitě v Insbrucku.



  
1782 - 1827 matematika
v tomto období
po roce 1946