verze pro IE 4.0  
 
Jezuitská univerzita

Období 1573 - 1620

V polovině 12. století vznikla v Olomouci katedrální, tj. biskupská škola, v druhé polovině 15. století škola městská. Dozor nad školou, která měla svého magistra (učitele literního) a kantora (učitele zpěvu), měl scholastik, kterým byl od roku 1306 vždy jeden z kanovníků. Za válek husitských škola upadla a ani v 15. století se nemohla povznésti, protože hnutí husitské se po válkách v lidu šířilo dále a začátkem 16. století, se rozmáhá mezi německým obyvatelstvem města Olomouce luterství. Za takového stavu se není co divit, že měšťané olomoučtí se snažili zřídit při městské faře u kostela sv. Mořice vlastní vyšší školu, kde by se žáci učili i svobodným uměním. První škola mořická však neměla dlouhého trvání. Farář u sv. Mořice Kříž, syn Alberta z Černína, který ji kolem roku 1380 založil, byl žalován kapitulou. Druhý pokus byl šťastnější. Papež Pavel II. povolil měšťanům olomouckým roku 1465 samostatnou městskou školu. Kapitula se však bránila znovu téměř 20 let. Spor ukončilo až privilegium Matyášovo a hlavně rozhodnutí legáta papežského z roku 1484, jímž bylo uděleno městu právo na školu vyšší. Škola mořická dosáhla vrcholu svého rozkvětu v první polovině 16. století , kdy na ní působilo několik znamenitých učitelů a kdy také počet žáků byl značný. Tomu nasvědčuje také to, že i šlechta z Čech sem posílala své syny a že odtud odcházeli studující v hojném počtu na univerzitu krakovskou, později na univerzity německé, zvláště do Lipska a Wittenberku, za dalším vzděláním.

Jelikož od poloviny 16. století se luterství v Olomouci šířilo přímo překotně, takže celá městská rada byla protestantská, záleželo biskupovi na tom, aby tento hrozivý vzestup protestantismu v městě samém zastavil a aby pro svou diecézi vychoval dostatečný počet kněží. Chabý pokus o to učinil na konci svého života (před roku 1565) biskup Marek Kuen tím, že vystavěl znovu katedrální školu a dal jí nový řád. Tento prostředek byl však příliš nepatrný a nebylo možno se nadít, že dosavadní nedostatečnou podporou a učiteli jen domácími dosáhne nápravy neutěšeného stavu církve. Převrat způsobila teprve akademie jezuitská a univerzita.

Bojovný a školský řád Tovaryšstva Ježíšova, který vznikl z původní společnosti misionářské, zahájil v polovině 16. století svůj výboj ve střední a severní Evropě. Staré univerzity se bránily, aby školy jezuitské byly přiřazeny k nim. Papež Julius III. udělil kolejím jezuitským, založeným mimo sídla univerzit, právo promovat posluchače ke všem hodnostem, jak se vyvinuly na univerzitách, od bakalářů až po doktory, ale jen z filozofie a teologie; právům ani medicině se na školách jezuitských neučilo. Papežové Pius IV. a Pius V. nejen potvrdil výsady svého předchůdce, nýbrž je ještě rozšířili. Byly tedy jezuitské akademie budovány sice po vzoru univerzit, ale s tím rozdílem, že to nebyly ani v době největšího rozkvětu univerzity úplné se čtyřmi fakultami a že ve všem byly podrobeny především ústavě řádu Tovaryšstva Ježíšova.

Je známo, že Morava v polovině 16. století byla zemí největší náboženské svobody, takže byla v církevních i laických kruzích. Slyšíme neustálé stesky biskupů olomouckých a králů Ferdinanda a Maxmiliána na špatný stav diecéze. Prvním biskupem opravdu protireformačním byl Vilém Prusínovský z Víckova, který sám chtěl vstoupit do Tovaryšstva Ježíšova. Vilém Prusínovský byl zvolen biskupem 9. 3. 1565 a již na podzim téhož roku se obrátil na císaře Maxmiliána II o dovolení, aby mohl použít prázdný klášter Všech svatých na Předhradí (na rohu ulice Mlčochovy, vzadu s ním sousedila škola katedrální) pro zamýšlenou novou školu. Prusínovský si zaopatřil učitele: Na počátku roku 1566 napsal do Vídně Vavřinci Maggiovy, rektoru koleje vídeňské, prosbu, aby provinciál Mikuláš Lanoy jej navštívil v Kroměříži. Lanoy se skutečně vydal do Kroměříže s dr. Aschermannem, členem vídeňské koleje (rodák z Litovle a studoval s Prusínovským v koleji vídeňské), ale nabídka biskupova na vydržování jezuitů byla nedostatečná, i nebylo nic dojednáno. Lanoy však biskupovi slíbil, že na velikonoce pošle do Olomouce dva jezuity. Ti také přišli, a to dr. Aschermann a Štěpán Rimel. V Olomouci způsobili nevídaní misionáři hotové pozdvižení. Kázali, zpovídali, navštěvovali nemocné, ale zahájili i vyučování. Ještě v květnu k nim přibyl další člen řádu P. Alexandr Heller (přednášel gramatiku a syntax). Rimmel měl také čtení (listy Ciceronovy a Vergilia). Úspěch jezuitů utvrdil Prusinovského v jeho úmyslu přes veškeré potíže finanční. Řádová ústava žádala přísné hmotné zajištění jezuitů. Kromě toho bylo zapotřebí schválení generála řádu Fr. de Borja. vyjednáváním byl pověřen visitátor Jeronym Nadal, který v srpnu r. 1566 přibyl do Olomouce.

Tato visitace Nadala rozhodla o dalším trvání jezuitského učení v Olomouci. Od května do srpna zřídili jezuité tři třídy gramatické. Učitelé kromě pomocníků byly tři: Rimel, Heller a dr. Ondřej Pěšín (první český jezuita v koleji). Nadal se rozhodl ponechat členy řádové Olomouci a jednat s biskupem dále. Papež Pius V. schválil úmysl 9. 7. 1566 Prusínovského a projevil ochotu obdařit gymnázium privilegii. Na konferenci s biskupem v Kroměříži bylo dohodnuto, že kolej bude zřizována postupně. Provinciál Maggio přivedl do Olomouce v září 1566 pět jezuitů a prvního rektora Hutrada Péreze, rodem Španěla. V roce 1568 bylo již požadováno hmotné zajištění pro 14 členů řádových. Celkem bylo roku 1567 12 členů Tovaryšstva v koleji, 1569 22 členů a roku 1570 27 členů. Před smrtí Prusínovského působilo v Olomouci dokonce 31 jezuitů.

4. října 1566 byl slavnostní přednáškou B. Weissaga o slávě a užitečnosti věd zahájen první studijní rok na olomouckých jezuitských školách. 3. října 1576 zahájili jezuité i první kurs filosofie přednáškami z logiky, které měl Angličan Mag. Jiří Varus.

Císař Rudolf II. dne 22. 3. 1581 rozšířil právo promoční i na studenty jiných univerzit, kteří se podrobí rigorosům v Olomouci. Teprve tímto bylo dovršeno po stránce právní dílo Prusínovského. Na tomto podkladě mohla být zřízena úplná a plnoprávná univerzita. Jezuité sice od roku 1576 přednášeli filosofii a měli i některé přednášky teologické, činili tak však jen z dobré vůle, zavázáni tak nebyli. Na univerzitě postupně vznikly tři fakulty: filosofická (1576), teologická (1582) a právnická (1679) a koncem 18. století lékařsko-chirurgický ústav. univerzita, která byla s výjimkou období stavovského povstání a švédské okupace prvních dvě stě let v držení jezuitů, měla plnit protireformační poslání. Kromě Čechů studovali i studenti ze Skandinávie, Polska, Litvy, Bílé Rusi, Ukrajiny i Velkoruska. (2, str.7).

V roce 1600 se na školách kollegia pražského učí podle nového řádu "Ratio et institutio studiorum Societatis Jesu", jejímž autorem byl Claudius Aquaviva.

Kolegia jsou rozděleny do tří skupin:

  1. I. třídy jsou jen školy nižší (studia inferiora)
  2. II. třídy jen školy nižší (studia humaniora)
  3. III. třídy vedle škol nižších i školy vyšší (akademie) nebo univerzity (studia superiora)

Na studiích inferiora se učí latina, řečtina, náboženství. Neučí se počty ani jazyk mateřský. Nižší studia (gymnázium) trvají pět let, předřazována byla běžně ještě elementárka neboli ABC-třída. Do těchto tříd vstupují chlapci šestiletí až osmiletí. Na gymnáziích (studia inferiora) se učí latina, řečtina, náboženství. Neučí se počty ani jazyk mateřský. Pak následovaly tři gramatické třídy a konečně dvě vyšší, poetika a rétorika. Z gymnázia odcházejí chlapci ve věku třinácti či čtrnácti let. Poté navštěvují vyšší školy (studia superiora), která jsou rozděleny na studia filozofická a teologická. Filozofická studia trvají 3 roky a vyučuje se 2 hodiny denně (1 hodina dopoledne, 1 hodina odpoledne). První rok se učí logika, druhý rok fyzika a v posledním roce se učí metafyzika (názvy jsou převzaty z titulů Aristotelových věd). K tomu se učí druhý rok třičtvrtě hodiny matematika podle Euklidových Základů a "něco ze zeměpisu nebo astronomie". Ve třetím roce je připojena dále etika. Po třetím roce se konají zkoušky z veškeré filosofie. Ti, co obstáli, byli připuštěni ke studiím teologie.

Renovace učení konaly se na začátku studijního roku v říjnu nebo v listopadu a bývaly slavné. Zkoušky závěrečné byly konány veřejně a vynikající žáci byli odměňováni. Při zkouškách byly zavedeny veřejné disputace, jejichž teze nebyly ještě vydávány tiskem jako později.

Nejstarší matrika olomoucké univerzity je dochována v Zemském archívu v Brně a má název "Album studiosorum, baccalaureorum magistrorumque academiae Olomucensis". Začátek alba chybí, ale byl přepsán do matriky mladší, chované v archivu teologické fakulty v Olomouci a známé pod jménem "Matricula" (Nešpor V.: Ke vzniku mladší matriky Olomoucké univerzity, ČVSMO, 1932, str. 51).

Studia na univerzitě byly přerušovány jedině morem a válečnými událostmi: tak tomu bylo v letech 1584 - 1586, kdy se jezuité uchýlili do Vyškova, a roku 1599, kdy školy byly zavřeny na devět měsíců a jezuité dleli v Kelči. Také roku 1605 se studenti rozprchli při vpádu Bočkajovců.

Když byl řád roku 1618 vyhnán z Čech, přestěhovali se do Olomouce jesuité z Prahy, Chomutova a z Kladska. Z Moravy byl řád vykázán 11. - 13. květen 1619, jeho koleje byly zrušeny a olomoucká univerzita na čas zanikla. Znovu byla obnovena roce 1621.



matematika
v tomto období
1620 - 1747