|
C.k. Lyceum a C. k. Františkova univerzita
Výnosem ze dne 12. září 1782 byla univerzita, přes nesouhlas většiny profesorů, přeložena opět do Olomouce, ale současně degradována na tříleté lyceum. Hlavní důvodem bylo, že se císař Josef II. rozhodl ponechat jen tři univerzity (ve Vídni, Praze a Lvově) a při přeložení staré univerzity na staré místo bylo snadnější ji zároveň snížit na lyceum. Roku 1783 odebral Josef II. lyceu právo udělovat hodnost magistra. Jako lyceum existovala olomoucká vysoká škola až do roku 1827. Roku 1785 zavedl císař němčinu při veřejných přednáškách na lyceu, při disputacích a zkouškách pro gradu. Hlavní zásady, které vnáší císař Josef do školství, jsou užitečnost a praktičnost. Omezují se výklady teoretické, neboť na ně není čas, podporují se co nejvíce praktická studia a vyučování se stává snůškou maxim a hlavně jejich praktického použití, takže nevyčerpává teoretických základů, postrádá návodu skutečné vědecké práci. Aby se praktického vyučovacího cíle dosáhlo co nejbezpečněji a nejrychleji, stará se vláda o učebnice. Profesoři se neměli ani v nejmenším odchylovat od učebnic. Protože znatelně poklesla vědecká a publikační činnost profesorů, bylo za Leopolda II. nařízeno, aby každý profesor dal tisknout aspoň dva vědecké články ročně. Profesorské uniformy byly zavedeny roku 1814 a byly ze sukna barvy tmavě zelené s hnědými výložkami. Pro doktorát filozofie byla předepsána tři rigorosa: z filozofie, matematiky a fyziky a všeobecných dějin, celkem 50 otázek, které byly kandidátům předem sděleny. Celkem se z Brna přestěhovalo 12 učitelů, z toho na filozofické fakultě 3 učitelé, mezi nimi Franz Conrad Bartl (1750 - 1813), který nahradil Štěpána Schmida, který zemřel v Brně 1783. Bartl studoval gymnázium ve Slavkově, poté matematiku, práva a filozofii v Praze, kde byl také promován doktorem filozofie. Učil na tzv. normální škole, poté byl roku 1779 jmenován mimořádným profesorem v Praze a roku 1782 přišel do Olomouce na lyceum jako řádný profesor matematiky. Roku 1793 se stal rektorem lycea. V Olomouci učí od roku 1783 do roku 1813, kdy umírá. Když se stal profesor filozofie Franz Karpe roku 1786 kancléřem filozofie na vídeňské univerzitě, přišel na jeho místo v Olomouci Franz Reisinger, který si mimo jiné poznamenal: "Pan F. Bartl, učitel matematiky, direktor filozofického studia, příjemný a dobrý muž za katedrou, ale ve vlastním životě prkenný a ve styku s alzuguter Geselschafter (společníky), je ostatně jistě dobrý matematik." [ 5 ]
František Konrád Bartl je vynálezcem harmoniky s klaviaturou.
Jeho nástroj se nalézá v císařsko-královském fyzikálním kabinetě
ve Vídni. Bartl je autorem několika pojednání, ta však svým
zaměřením nepřesahují rozsah matematiky v povinném kursu na
filozofické fakultě. Jeho učebnice jsou poplatné názorům a
poučkám Wolffovým. Zabývají se např. některými složitějšími
problémy praktické aritmetiky a úrokování (Abhandlung von
der Interessenrechnung, Olomouc, 1796) a elementární a analytické
geometrie (Erläuterung der nöthigsten Gegenstände aus der
Geometrie, Olomouc, 1801). Zabývá se také počítáním v různých
číselných soustavách (Abhandlung von allen möglichen
Arithmetiken, Olomouc 1781). Ve spisu Erläutungen der
nöthigsten Gegenstände aus der Buchstabenrechenkunst und Algebra,
Olomouc 1802 se věnuje algebře. Spis Kurzer Lehrbegriff von
dem nöthigsten Gegenständen aus der höheren Mathematik mit
Rücksicht auf höhere Geistesbildung, Brno 1808 napsal Bartl jako
"prostředek pro studium astronomie, mechaniky a optiky", jak
uvádí v předmluvě.
spis F. K. Bartla, uloženo v SVK Olomouc sign. 36.148
Vedení filozofické fakulty vydávalo požadavky ke zkouškám. Spisek vždy obsahoval jméno zkoušejícího a seznam zkoušených. Takto například vypadaly požadavky prof. Bartla, vycházejícího z Wolffova kompendia:
V roce 1805 vyšla nová osnova. Od roku 1806 je již v prvním roku filozofie je do matematiky zahrnuta i aplikovaná matematiky. Celkem spolu s elementární matematikou ji učí Bartl 9 hodin týdně, a to latinsky podle svých spisů a Wolffa. Ve druhém ročníku, zůstává Aplikovaná matematika (4 hodin týdně) a v rámci mimořádných přednášek se v letním semestru koná 1 hodina týdně Praktické geometrie v německém jazyce. Od roku 1807 chybí v druhém ročníku Aplikovaná matematika (spojila se ve druhém ročníku s fyzikou) i mimořádné přednášky. Krátce (v roce 1812) učí Bartl podle učebnice Metzburgovy. Roku 1815 byla filozofie rozšířena na 3 léta. Ve 3. ročníku byly pouze 2 přednášky povinné: vyšší studium latinských klasiků a náboženství. Ostatní přednášky si mohli studenti vybírat podle volby povolání, k volným předmětům náležela pedagogika (pro učitele gymnasijní a stipendisty) a zemědělství. Po smrti Bartla (1813) je uveden v seznamu přednášek z roku 1815 u přednášek z matematiky o Ildephonsus Steinhebel (nar. 1785), profesor fyziky. Ten v tomto roce supluje Elementární matematiku, přednáší podle Metzburgovy učebnice 7 hodin týdně.
Nesporným kvalitativním přínosem ve výuce matematiky na olomoucké
univerzitě byl příchod v roce 1816 profesora Jakuba Filipa
Kulika (1793 - 1863). Protože byl při konkurzu nejlépe
kvalifikovaný, získal profesuru i přes svůj mladý věk. Z Olomouce
odešel do Grazu jako profesor fyziky a poté roku 1826 do Prahy. V Olomouci bydlel na
Žerotínově náměstí č. 214.
Po odchodu Kulika supluje matematiku Franz Karl Karpe podle spisu Appeltauera Elementa Matheseos purae, Vídeň 1814 v rozsahu 7 hodin/týdně.
Od roku 1818 až do roku 1848 učí matematiku Jan Fuchs (1785
- 1848). Fuchs se narodil ve Vídni, byl piarista a začínal jako
učitel v Krems (Rakousko). V letech 1807-1808 působil jako učitel
matematiky na gymnáziu v Jihlavě. V letech 1815-1818 byl
profesorem filozofie v Czernowitz (něm. název), a odtud přišel
do Olomouce, kde působil až do své smrti (7. května 1848). Na
olomoucké univerzitě byl také rektorem roku 1823. Fuchs nejdříve
bydlel na Žerotínově náměstí č. 214, tedy tamtéž jako J. F. Kulik, a od
roku 1823 na Dolním náměstí, č. 170 (dům, v němž je současné době
optika).
![]() ![]() seznamy přednášek, uloženy v SVK Olomouc, sign. II 44.522 Jan Fuchs přednášel nejdříve latinsky podle Appeltaurovy učebnice, od roku 1826 německy podle vlastního překladu této učebnice a od roku 1841 podle vlastní učebnice Vorlesung über reine Mathematik, Olomouc 1839. Učebnice obsahuje 451 stran a 9 příloh. V úvodu Fuchs rozděluje matematiku na "čistou" matematiku (Reine Mathematik) a aplikovanou matematiku (Angewandte Mathematik):
Tříleté studium filozofie se neudrželo. Roku 1825 bylo opět redukováno pouze na dvě léta. Roku 1827 vyhověl císař žádosti profesorského sboru lycea i svého bratra, olomouckého arcibiskupa arciknížete Rudolfa, aby olomoucké lyceum bylo povýšeno na plnoprávnou univerzitu. Fakulty filozofická, teologická i právnická tím získaly právo udělovat akademické grady. V letech 1830-1834 jsou pořádány "volné" přednášky z praktické geometrie podle Fuchsova spisu v rozsahu 2 hodin týdně. Od roku 1817 se v seznamu přednášek uváděna sbírka matematických pomůcek. Vedoucím sbírky je vždy vyučující matematiky, tedy Karpe a poté Fuchs. Matematik Jan Fuchs zemřel v roce 1848. Matematiku po něm suploval v roce 1848 Fridrich Franz (nar. 1796), člen premonstrátského kláštera v Neureisch. Promoval v roce 1831 v Praze a už předtím, než přišel do Olomouce, přednášel v Brně fyziku. V Olomouci byl profesorem fyziky a aplikované matematiky. Po Franzovi supluje matematiku dr. Vilém Kabeš. Dne 1. 12. 1848 podalo vedení organizace Slovanská lípa žádost profesorskému sboru filozofického studia, aby v nově zřízeném druhém oddělení první třídy lyceální (tj. nové, sedmé třídy gymnasijní), přednášeli profesoři, kteří umějí česky, tímto jazykem v duchu rovnoprávnosti česko-německé. Profesor Hanuš učil zde česky filozofii, profesor Kabeš matematiku, Helcelet pak přírodopis. Po Odchodu Hanuše do Prahy a Kabeše i Helceleta do Brna však přestaly i tyto české přednášky (počátkem r. 1850). V letech 1848-1850 proběhla řada reforem, mezi které patřilo zrušení, resp. omezení konkursních zkoušek ústních a písemných, kterými dosud uchazeči o učitelský úřad prokazovali svou způsobilost, a aspoň částečné jejich nahrazení náročnější habilitací, jejíž hlavní částí bylo předložení vědecké práce a po jejím schválení přednáška na zkoušku. Po úspěšné habilitaci stával se kandidát soukromým docentem a příslušelo mu právo přednášet na vysoké škole. Před revolučním rokem 1848 byla vyučovací řečí na olomoucké vysoké škole němčina. Kdysi vládnoucí latina byla zatlačována již od doby josefínské a zůstala omezena pouze na klasickou filologii na filozofickém studiu a na některé přednášky na teologické fakultě. Když se Kabeš vedle jiných devíti kandidátů ucházel o stolici matematiky, Hanuš jako děkan doporučil sboru dne 1. května 1849 Kabeše jako žáka proslulého matematika Jandery, a zdůraznil, že je nejen dobrý odborník, ale umí i česky. Hanuš poukázal na to, že většina posluchačů na vysoké škole jsou Slované (tj. Češi) a že proto jsou vědecké přednášky v českém jazyce nezbytnou potřebou, má-li být vůbec uskutečňována rovnoprávnost obou národností v úřadě i ve škole. Přesto stolici nedostal Kabeš, nýbrž Slovinec dr. Franz Močník (1814 - 1892), který česky neuměl.
Dr. F.Močnik se narodil v Gorici (Slovinsko). Studoval na gymnáziu
a lyceu v Lublani, kde se začal specializovat na matematiku.
Studoval na univerzitě v Gorici, poté se stal učitelem. Na
univerzitě v Grazi promoval jako doktor filozofie roku 1840. Dále
působil ve Lembergu (Lvov ???) jako profesor elementární
matematiky a finančních počtů (Merkantilrechnung) a odtud roku
1849 přišel jako profesor matematiky do Olomouce. Současně byl v Olomouci jmenován
děkanem filozofie. Za svého pobytu v Olomouci bydlel v Pekařské ulici
č. 476 (dům proti OD Koruna, v současné době je v přízemí obchod s dámskými odìvy). Na olomoucké
univerzitě působil Močník pouze jeden rok, neboť roku 1850
byl jmenován do školní rady a inspektorem reálných a národních
škol v Krain. Rozhodnutím z 23. června 1862 mu byl propůjčen
rytířský kříž řádu Franze Josefa. V roce 1860 získal funkci
inspektora národních škol pro Štýrsko
a Korutansko se sídlem v Grazu a roku 1869 byl
jmenován zemským inspektorem 1. třídy. Zároveň se svým uvedením
do výslužby obdržel jako vyznamenání za jeho službu rakouské
monarchii řád železné koruny 3. řádu. Akt, konaný 28. listopadu
1871, začínal takto: "My, Franz Josef I., císař rakouský, jsme
naším císařským podpisem z 5. července 1871 našeho milého a
věrného Franze Močnika, narozeného 1814 v Gorici, doktora
filozofie a umění, rytíře našeho řádu Franze Josefa,
pensionovaného zemského školského inspektora první třídy, profesora matematiky a děkana filozofické fakulty
na Františkově univerzitě v Olomouci v uznání jeho mnohostranné
zásluhy o školní a vyučovací záležitosti vyznamenali propůjčením
řádu železné koruny III. řádu a jeho přijetím do rytířského stavu
A můžete používat následujícího znaku." Znak je vyobrazen v
matrice města Graz, sepsané Ludwigem Schiviz z Schivizhoven v roce 1909. Močnik zemřel 30. listopadu 1892 v Grazu na
mrtvici.
seznamy přednášek, uloženy v SVK Olomouc, sign. II 44.522 V zimním semestru roku 1851 učil na olomoucké Diferenciální počet a jeho aplikace v geometrii (Differentialrechnung und ihre Anwendung auf die Geometrie) a Vyšší numerické rovnice (Höhere numerische Gleichungen). V letním semestru vede dr. Antonín Viktorín dvouhodinovou přednášku z přednášku o všeobecném algebraickém řešení rovnic a jejích mezích (Über die allgemeine algebraische Auflösung von Gleichungen und der deren Grenzen). Vedle toho přednášel tři hodiny týdně integrální počet (Integral-Rechnung). Antonín Viktorín (nar. 1800) studoval v letech 1819 - 1821 v Olomouci filozofii, poté složil ve Vídni zkoušky z vyšší matematiky a astronomie s vyznamenáním a získal v roce 1830 ve Vídni doktorát filosofie. V dva roky (1832 - 1833) byl suplentem filozofie v Salzburgu, pak od 1834 profesorem v Gorici. V Olomouci byl profesorem matematiky na gymnáziu a suplentem matematiky na univerzitě. V Olomouci bydlel v Pekařské ulici č. 476, tedy ve stejném domě jako před ním dr. Močník. Tak slibně se rozvíjející výuky matematiky na olomoucké univerzitě však vzala zrušením filozofické fakulty za své. Ta byla zrušena v roce 1851. Jedním z důvodů zrušení univerzity byla její účast na revolučním hnutí z let 1848 - 1849. Po filozofické fakultě skončila v roce 1855 fakulta právnická. Ke zrušení celé univerzity došlo v roce 1860. Ústav lékařsko-chirurgický zanikl až roku 1871, zůstala z něho jen porodnická škola. Zrušení školy se nevztahovalo na fakultu teologickou, které bylo ponecháno právo rigorosní a promoční, a univerzitní knihovnu (dnešní Státní vědecká knihovna). |