Jezuitská univerzita 

Období 1620 - 1747 (1. část)

Pro pěstování přírodních věd v 17. století a první polovině 18. století je charakteristický návrat ke starověkým autoritám, který např. pro astronomii znamenal potlačení vědeckosti, pro matematiku naopak posílení teoretické základny. To se však bohužel neprojevilo významnějšími vědeckými výsledky a matematika v českých zemích po celé zmíněné období zaostávala za světovým vývojem, charakterizovaným přechodem k analytické geometrii, infinitesimálnímu počtu a k systematické práci v teorii čísel.


časopis Acta Eruditorum, uloženo v SVK Olomouc, sign. 26.998
zvětšit

Sledovat práci světových matematiků a zveřejňovat své poznatky umožňuje českým matematikům tohoto období časopis "Acta Eruditorum". Jde o první vědecký časopis vydávaný Leibnitzem od roku 1682 v Německu, který je psán latinsky. Vzorem pro vydávání tohoto časopisu byl "Journal des Savants" Otty Menckova. Časopis vycházel s několika přestávkami a změnami až do roku 1782. Tento měsíčník se zabýval všemi vědními disciplínami své doby (teologie, eklektika, právo, medicína, fyzika, matematika, filozofie a teologie). Matematické oddělení obsahuje i články astronomické o pozorování komet, Měsíce a Slunce. Mezi spolupracovníky patřili bratři Bernoulliové, Newton a jiní. Později však klesla jeho úroveň a pověst. Celá sbírka je nyní velmi vzácná, čítá 117 svazků. Jednotlivé ročníky časopisu vlastní Státní vědecká knihovna v Olomouci.

Po celé toto období byla výuka na obou našich univerzitách celkově na nízkém stupni, pro praktickou činnost byli její absolventi připraveni v podstatě velmi špatně.

Podle dochovaných přednášek z let 1667-1691 z univerzit v Praze, v Olomouci a ve Vratislavi se lze dozvědět, co se přednášelo z matematiky. Aritmetika byla dále omezena na základní početní úkony (např. dělení počítáním nad sebou, procvičování zlomků v šedesátkové soustavě), na trojčlenku, odmocňování dvěma a třemi, vysvětlování extrémních hodnot, dále na pojednání o úměrných a polygonálních číslech, o aritmetických a geometrických posloupnostech. Z algebry byly probírány jen základy bez nauky o rovnicích. V geometrii se výklad opíral především o Eukleidovy Základy, probíraly se některé elementární konstrukce a dále výpočet obsahů a objemů. Více pozornosti se věnovalo praktické geometrii a základům geodézie. Dále se přednášela rovinná a sférická trigonometrie, přičemž byli posluchači seznámeni i s logaritmy. Nezapomínalo se na základy astronomie, gnómoniku (věda o sestrojování slunečních hodin), horologii (věda o sestrojování hodin, zvláště slunečních a vodních), optiku, dioptriku (věda o lomu paprsku světla), katoptriku (věda o zrcadlech), učilo se také vypočítávání církevních svátků.

Velmi krátce (roku 1629) působí v Olomouci jako matematik Albert Engler (nar. 1596).

Prvním významnějším matematikem působícím v Olomouci byl Theodor Moret (1602 - 1667), pocházející z Antverp. V 18 letech vstupuje do řádu a po studiích byl vyslán jako výpomoc do Čech. Na olomoucké akademii vyučuje v letech 1630 - 1631. Pro akademii koupil mnoho knih a nástrojů. Umírá ve Vratislavi.


spis J. Behma, uloženo v SVK Olomouc, sign. 10.771
zvětšit

Theodor Moret se věnoval matematickým poučkám a zveřejnil je v řadě svých publikací.(Propositiones mathematicae de Celeri et Tardo naturae at armorum etc., Praha 1635, Mathematicus tractatus de fontibus artificialibus, Praha 1641). V rukopisu Exercitationes mathematicae, physicae, poeticae, atque sermones, 1662 se zabývá geometrií, hlavně kuželosečkami. Tento rukopis je uchován v Univerzitní knihovně v Praze. Theodor Moret se zabýval výkladem Archimedova zákona a vlastnostmi zrcadel, sám také zhotovil velké kovové zrcadlo. Jedna z jeho nejlepších prací se zabývá optikou lomu světelného paprsku, a to na základě studia lomu v různě opticky hustých prostředích. Byl také konstruktérem dalekohledů. (De imagine visionis et de amirando speculo conico metallino tricubitali, confecto ab ipso, Vratislav 1663). Ve spisu Propositiones Mathematicae ex Geographia de aestu Maris propositae Honori, Vratislav 1664 zkoumá pohyby moře. Stejným tématem se také zabývá ve spisu Tractatus Physico-Mathematicus De aestu maris, Antverpy 1665. Moret popisuje nejdříve historii zkoumání pohybů moře v biblických a řeckých textech. Poté vysvětluje vliv Měsíce a zkoumá vliv postavení Země na zdvojený pohyb moře a upozorňuje na nezvyklý pohyb moře při novoluní, úplňku i slunovratu. Na úvodní straně tohoto spisu je rukou napsáno: R. Patri Georgio Behm, Znoyma, Collegi Sociatatis Jesu Znoyma. Lze tedy předpokládat, že tento spis četl či alespoň zařazoval do knihovny matematik Jiří Behm (1621 - 1666), který působil v Olomouci o dvacet let později.


Po Moretovi přednáší matematiku roku 1632 Wolfgang Siebenherle (nar. 1602).

Roku 1633 přichází Baltazar Conradus (1599 - 1660). Tento rodák z Nisy (Slovensko) vstoupil do řádu v 16 letech a vynikl nevšední učeností, především znalostí jazyků. Vedle latiny a němčiny mluvil italsky, česky a polsky. V řečtině byl tak dobrý, že řecky psal, co mu jiní diktovali latinsky. V Olomouci učí matematiku (1633 - 1640), metafyziku (1638 - 1641), logiku (1636, 1639) a fyziku (1637, 1640). Zemřel jako ředitel koleje kladské.

Baltazar Conradus usiloval o vyřešení kvadratury kruhu. Ve spisu Propositiones Physico-Mathematicae De natura Iridis, atque de ortu & interitu Hammae, Olomouc 1639 se zabývá dioptrikou, v níž zkoumá jednak chod paprsku a zobrazení soustavami čoček, jednak podstatu duhy a vznik jejích barev. Právě na tento spis polemicky navázal Jan Marcus Marci, ktrý tak dospěl ke svému objevu disperze lomu světla, který 

uveřejnil o 18 let dříve než Newton. Je otázkou, zda Conradus nenašel disperzi ještě dříve než Marci, protože jeho velký spis Teledioptrice totiž zůstal v rukopise a při některé z ideologických čistek v Olomouci, kde byl uložen, se ztratil. Jan Marcus Marci pak na svou obranu vydal v Praze roku 1650 spis Dissertatio in propositiones mathematicas De natura Iridis R. P. Conradi, kde vyvrátil Conradovy chyby a nesprávnosti, jež se dopustil ve svém díle. Ve spise Teleodoptrice se Conradus snažil zachytit myšlenky a názory na matematiku u tehdejších vědců, v souvislosti s jeho vydáním korespondoval s řadou význačných evropských matematiků.

Jan Marcus Marci z Kronlandu (1595 - 1667) studoval bohosloví a filozofii v Olomouci, v roce 1618 přešel na pražskou univerzitu. Proslavil se jako praktický lékař a osobní lékař císaře a krále Ferdinand III. Kromě praxe se zabýval i teorií medicíny, věnoval se také filozofii, matematice a fyzice. Byl první, kdo popsal přístroj na měření tepu, vysvětil fyzikální příčiny zlomenin lebky.

V letech 1641 - 1642 učí matematice na filozofické fakultě olomoucké univerzity Jiří Constantinus (1605 - 1673), který přednáší opět roku 1654. Constantinus se narodil nedaleko Mšena nebo ve Wemschen v Čechách, byl vychován protestantsky, ale přesto se stal katolíkem a roku 1628 vstoupil do jezuitského řádu, kde působil jako učitel, správce a spirituál. Byl českým misionářem, putoval po venkově a učil zdejší obyvatelstvo, především děti, náboženství. Jiří Constantinus je znám především díky svému českému překladu Nového zákona pro bibli Svatováclavskou, který však nestihl dokončit.

Před návratem Jiřího Constantina přednáší matematiku v roce 1652 další z význačných olomouckých matematiků Jiří Behm (1621 - 1666), o kterém jsme se již zmínili v souvislosti s Theodorem Moretem. Behm se narodil v Litoměřicích a v 15 letech vstoupil do jezuitského řádu. Matematiku přednáší v Olomouci (v letech 1652 a 1657 - 1661) a v Praze. Věnoval se také fyzice, kterou přednášel v Olomouci roku 1653. Behm byl velmi uctivý a skromný, krátce před svou smrtí napsal všem svým kolegům s české provincie a prosil své bratry velmi pokorně, aby mu prominuli jeho chybné kroky.

Jiří Behm věnuje pozornost kvadratuře kruhu (Propositiones Geometricae de quadratura Circuli, Olomouc 1660).

spis J. Behma, uloženo v SVK Olomouc, sign. 35.376 
zvětšit
                                             zvětšit

Dále napsal spisy Propositiones Mathematico Musurgicae, Praha 1650, Propositiones physico-mathematicae de objecto potentiae visivae, Praha 1657, Propositiones scientiae staticae, Olomouc 1659, Propositiones Opticae, Olomouc 1652, ve kterých využívá matematiku ke zkoumání jiných vědních oborů (po řadě: v hudbě, ve fyzice při zkoumání lomu světla, ve statice a optice). Ve spisu Arithmetica Practico-Speculativa, Olomouc 1660 shrnul své poznatky publikované v předchozích spisech. Nejdříve vysvětluje základní aritmetické operace jako sčítání, násobení, dělení celých čísel, dále zavádí zlomky. V druhé části publikace ukazuje praktické využití aritmetiky v různých oblastech jako například v hudbě, geometrii, logice, statice, při sestavování kalendáře, kosmografii, gnómonice.

Žákem Jiřího Behma byl Petr Pavel Grieninger, který je autorem rukopisu Tractatus mathematicus de sphaera et horoliis, ve kterém se zabývá astronomií. Petr Pavel Grieninger se zapisuje 12. prosince 1659 na školní rok 1660 na fyzice a současně na logice na olomoucké univerzitě. A již 12. května 1660 promuje na bakaláře filozofie.