|
Jezuitská univerzita
Období 1620 - 1747
Pro pěstování přírodních věd v 17. století a první polovině 18. století je charakteristický návrat ke starověkým autoritám, který např. pro astronomii znamenal potlačení vědeckosti, pro matematiku naopak posílení teoretické základny. To se však bohužel neprojevilo významnějšími vědeckými výsledky a matematika v českých zemích po celé zmíněné období zaostávala za světovým vývojem, charakterizovaným přechodem k analytické geometrii, infinitesimálnímu počtu a k systematické práci v teorii čísel.
Po celé toto období byla výuka na obou našich univerzitách celkově na nízkém stupni, pro praktickou činnost byli její absolventi připraveni v podstatě velmi špatně. Podle dochovaných přednášek z let 1667-1691 z univerzit v Praze, v Olomouci a ve Vratislavi se lze dozvědět, co se přednášelo z matematiky. Aritmetika byla dále omezena na základní početní úkony (např. dělení počítáním nad sebou, procvičování zlomků v šedesátkové soustavě), na trojčlenku, odmocňování dvěma a třemi, vysvětlování extrémních hodnot, dále na pojednání o úměrných a polygonálních číslech, o aritmetických a geometrických posloupnostech. Z algebry byly probírány jen základy bez nauky o rovnicích. V geometrii se výklad opíral především o Eukleidovy Základy, probíraly se některé elementární konstrukce a dále výpočet obsahů a objemů. Více pozornosti se věnovalo praktické geometrii a základům geodézie. Dále se přednášela rovinná a sférická trigonometrie, přičemž byli posluchači seznámeni i s logaritmy. Nezapomínalo se na základy astronomie, gnómoniku (věda o sestrojování slunečních hodin), horologii (věda o sestrojování hodin, zvláště slunečních a vodních), optiku, dioptriku (věda o lomu paprsku světla), katoptriku (věda o zrcadlech), učilo se také vypočítávání církevních svátků. Velmi krátce (roku 1629) působí v Olomouci jako matematik Albert Engler (nar. 1596).
Prvním významnějším matematikem působícím v Olomouci byl
Theodor Moret (1602 - 1667), pocházející z Antverp. V 18 letech
vstupuje do řádu a po studiích byl vyslán jako výpomoc do Čech.
Na olomoucké akademii vyučuje v letech 1630 - 1631. Pro akademii
koupil mnoho knih a nástrojů. Umírá ve Vratislavi.
![]() ![]() Po Moretovi přednáší matematiku roku 1632 Wolfgang Siebenherle (nar. 1602).
Roku 1633 přichází Baltazar Conradus (1599 - 1660). Tento
rodák z Nisy (Slovensko) vstoupil do řádu v 16 letech a vynikl
nevšední učeností, především znalostí jazyků. Vedle latiny a
němčiny mluvil italsky, česky a polsky. V řečtině byl tak dobrý,
že řecky psal, co mu jiní diktovali latinsky. V Olomouci učí
matematiku (1633 - 1640), metafyziku (1638 - 1641), logiku (1636,
1639) a fyziku (1637, 1640). Zemřel jako ředitel koleje kladské.
uveřejnil o 18 let dříve než Newton. Je otázkou, zda Conradus nenašel disperzi ještě dříve než Marci, protože jeho velký spis Teledioptrice totiž zůstal v rukopise a při některé z ideologických čistek v Olomouci, kde byl uložen, se ztratil. Jan Marcus Marci pak na svou obranu vydal v Praze roku 1650 spis Dissertatio in propositiones mathematicas De natura Iridis R. P. Conradi, kde vyvrátil Conradovy chyby a nesprávnosti, jež se dopustil ve svém díle. Ve spise Teleodoptrice se Conradus snažil zachytit myšlenky a názory na matematiku u tehdejších vědců, v souvislosti s jeho vydáním korespondoval s řadou význačných evropských matematiků. Jan Marcus Marci z Kronlandu (1595 - 1667) studoval bohosloví a filozofii v Olomouci, v roce 1618 přešel na pražskou univerzitu. Proslavil se jako praktický lékař a osobní lékař císaře a krále Ferdinand III. Kromě praxe se zabýval i teorií medicíny, věnoval se také filozofii, matematice a fyzice. Byl první, kdo popsal přístroj na měření tepu, vysvětil fyzikální příčiny zlomenin lebky. V letech 1641 - 1642 učí matematice na filozofické fakultě olomoucké univerzity Jiří Constantinus (1605 - 1673), který přednáší opět roku 1654. Constantinus se narodil nedaleko Mšena nebo ve Wemschen v Čechách, byl vychován protestantsky, ale přesto se stal katolíkem a roku 1628 vstoupil do jezuitského řádu, kde působil jako učitel, správce a spirituál. Byl českým misionářem, putoval po venkově a učil zdejší obyvatelstvo, především děti, náboženství. Jiří Constantinus je znám především díky svému českému překladu Nového zákona pro bibli Svatováclavskou, který však nestihl dokončit.
Před návratem Jiřího Constantina přednáší matematiku v roce 1652
další z význačných olomouckých matematiků Jiří Behm (1621 -
1666), o kterém jsme se již zmínili v souvislosti s Theodorem
Moretem. Behm se narodil v Litoměřicích a v 15 letech vstoupil do
jezuitského řádu. Matematiku přednáší v Olomouci (v letech 1652 a
1657 - 1661) a v Praze. Věnoval se také fyzice, kterou přednášel
v Olomouci roku 1653. Behm byl velmi uctivý a skromný, krátce před
svou smrtí napsal všem svým kolegům s české provincie a prosil své
bratry velmi pokorně, aby mu prominuli jeho chybné kroky.
![]() ![]() spis J. Behma, uloženo v SVK Olomouc, sign.
35.376 Dále napsal spisy Propositiones Mathematico Musurgicae, Praha 1650, Propositiones physico-mathematicae de objecto potentiae visivae, Praha 1657, Propositiones scientiae staticae, Olomouc 1659, Propositiones Opticae, Olomouc 1652, ve kterých využívá matematiku ke zkoumání jiných vědních oborů (po řadě: v hudbě, ve fyzice při zkoumání lomu světla, ve statice a optice). Ve spisu Arithmetica Practico-Speculativa, Olomouc 1660 shrnul své poznatky publikované v předchozích spisech. Nejdříve vysvětluje základní aritmetické operace jako sčítání, násobení, dělení celých čísel, dále zavádí zlomky. V druhé části publikace ukazuje praktické využití aritmetiky v různých oblastech jako například v hudbě, geometrii, logice, statice, při sestavování kalendáře, kosmografii, gnómonice. Žákem Jiřího Behma byl Petr Pavel Grieninger, který je autorem rukopisu Tractatus mathematicus de sphaera et horoliis, ve kterém se zabývá astronomií. Petr Pavel Grieninger se zapisuje 12. prosince 1659 na školní rok 1660 na fyzice a současně na logice na olomoucké univerzitě. A již 12. května 1660 promuje na bakaláře filozofie.
V letech 1655 - 1656 působí na olomoucké univerzitě jako profesor
matematiky proslulý astronom Valentin Stansel (1621 - 1705). Valentin Stansel se narodil v Olomouci. Stanselùv otec byl prostý
kočí, později noční hlídač u městské brány, matka si přivydělávala háčkováním a prodáváním ovoce na tržišti. Stansel
se stává jezuitou 1. října 1637. Rétoriku a matematiku učí v Olomouci i v Praze. Po vlastní žádosti obdržel od svých
nadřízených povolení odejít do Číny jako misionář. Na podzim roku
1656 odjíždí do Říma, kde se ještě půl roku věnuje matematické a fyzikální práci spolu s tehdy již proslulým
přírodozpytcem Athanášem Kircherem, vynálezcem laterny magiky, tj. jakéhosi
prapůvodního promítacího přístroje. V kvìtnu roku 1657 začíná Stanselova cesta k cíli
určení, původní misii v Číně, ale pravděpodobně kvůli velkému nebezpečí
na Středozemním moři misijní výprava jezuitských páterù volí nezvyklou cestu, po
moři do Marseille, přes jižní Francii do přístavu Bordeaux a poté lodí
do Lisabonu. Avšak po připlutí do Lisabonu bylo nutno dlouho čekat na přeplavbu
do Číny. Mezitím dostal Stansel příkaz, aby přednášel matematiku na koleji v Eboře a také v Lisabonu. Situace
na Dálném východě se zhoršila a misijní výprava do Číny byla zrušena. V roce 1663 odcestoval Stansel z Portugalska do Brazílie.
V San Salvadoru učil několik let morálku v jezuitském semináři a koleji a poté stál v
vele koleje v Bahai (dnešní Pernambuco), kde učil matematiku. V Brazílii se zabývá dále astronomií, své
poznatky zasílá do Evropy a ty jsou publikovány pod jménem "Estançol". Stansel
zemřel v Bahai roku 1705.
Valentin Stansel byl především astronomem a uplatňoval ve svých spisech znalosti matematiky. Za svého působení v Praze sestrojil měrický přístroj, skládající se ze dvou na sobì kolmých pravítek, opatřených stupnicemi a průzory. Popis tohoto přístroje a návod k jeho používání při vyměřování uvedl ve spisu Dioptra geodaetica, Praha, 1653, který byl rozdáván při veřejné disputaci pana Krištofa Ferdinanda Turka ze Šturmpeldu roku 1654 v Karlovì koleji v Praze. Ukázka je uvedena v kapitole Ukázky úloh z matematiky - Valentin Stansel. spis V. Stansela, uloženo v SVK Olomouc sign. 10.505 Ve svých dalších spisech se věnuje astronomii. Ve spisu
Orbis Aphonsinus sive Horoscopium universale, Evra 1658 popisuje
sluneční hodiny, které ukazují najednou hodiny ve všech částech
světa. Na zdech pražského Klementina
je zachováno třináct
slunečních hodin, které ukazují trojí čas: tzv. poloorljní
(dvanáctihodinový), čas od východu Slunce, čas od západu Slunce.
Není doloženo, kdo je jejich autorem, ale mohl by jím být právě
Valentin Stansel.
Krátkou dobu (v roce 1656) působí v Olomouci Matyáš Rosický (nar. asi 1620). Po druhém působení Jiřího Behma (v letech 1657 - 1661) přichází Jan Zimmermann (1632 - 1701), který se narodil v Praze. Po dlouhém souboji se svým svědomím vstupuje do řádu roku 1649. Zimmermann učí matematiku v Olomouci v letech 1662-1663. Svá matematicko-geometrická studia soustředil na řešení některých početních hříček. Popsal rovněž měřící přístroj, který sám sestrojil (Geometrica de varijs altimetriae instrumentis Anakpiziz, in qua novum pantometron componitur instrumentum quodvis dimetiendi, Olomouc 1662). spis J. Zimmermanna, uloženo v SVK Olomouc, sign. 10.503
Po Zimmermanovi přichází jezuita David Senft (nar. 1627), který zde vyučuje matematiku po dva roky, v letech 1664 - 1665.
Dalším významným matematikem, vyučujícím v roce 1666 v Olomouci
matematiku, je Zikmund Ferdinand Hartmann (1632 - 1681), který se
narodil ve Vídni ve šlechtickém rodu pánů z Klasteinu, který
vzkvétal v Čechách a Braniborsku. V Olomouci dále přednáší logiku
(1665), fyziku (1666), metafyziku (1667), dogmatiku (1674-1676),
polemiku (1675), hermeneutiku (1677-1678). V roce 1678 se stal
děkanem filozofie. Hartmann přednášel také v Praze a Vratislavi.Hartmann si prál podniknout misijní cestu, ale jeho
prání nebylo vyslyšeno.
Rozruch mezi matematiky způsobil tím, že předkládal odborníkům matematické úlohy k řešení. Tak v roce 1679 to byla úloha o zdvojnásobení rovnostranného trojúhelníka. Řešení mu zaslal Adam Kochaňski, piarista Augustinus Thomas a Sto Josepho, hrabě Kryštof Leopold Schaffgotsch aj. Jeho řešení pak vyšlo roku 1682 v "Journal des Savants" a také v "Acta Eruditorum". Díky tomuto řešení byl nazýván "českým Euklidem". Většina publikací Zikmunda Hartmanna se ztratila. Jedním z dochovaných spisů je Catoptrica Illustrata propositionibus Physico-mathematicis de specutorim essetia & proprietatibus. Item de minimis & maximis specilis, Praha, 1668, ve kterém se zabývá katoptrikou (tj. problematikou zobrazení soustavami zrcadel) a také výrobou velkých, na svou dobu dokonalých kovových zrcadel rovinných a sférických. Vypracoval zde podivuhodnou teorii o tom, že základní stavební jednotkou hmoty nejsou jiné částice, ale malá zrcadélka. V astronomických spisech (Observatio cometae anno 1664, Cometa Anni 1680 & 1681, Praha, 1681) se zabývá pozorováním komet. Hartmann se zde vrací k již překonaným názorům Aristotela. Po Hartmannovi přednáší matematiku v letech 1668-1671 Gabriel Patz (nar. asi 1642) a v roce 1672 Jan Hradský (nar. asi 1640). Velmi aktivním přispěvovatelem do "Act Eruditorum" byl Adam Adamandus Kochaňski (1631 - 1700), který učí matematiku v Olomouci roku 1673. Před svým působením v Olomouci byl profesorem v Bamberce, Norimberku, Mohuči, Florencii. Od roku 1677 bádal při vratislavské observatoři a byl dvorním matematikem a bibliotekářem Jana III. Ve Varšavě (na královském paláci Wilanowů) se dochovali sluneční hodiny, které sestrojil Kochaňski. Dopisoval si s Leibnitzem a do "Act Eruditorum" přispívá již od založení roku 1682. Nejvíce článků publikoval v roce 1685. Jedním z článků tohoto ročníku je Observationes Cyclometricae, ad facilitandam Praxin accomodatae, kde vyložil dodnes užívanou a po něm nazvanou rektifikací kružnice, při níž používá p = 3,1445. Kochaňski pokračuje v příspěvcích i v letech 1686 - 1687.
Jan Hancke (1644 - 1713) přednáší matematiku v roce 1677. V
Olomouci učil dále logiku (1678), fyziku (1679), metafyziku
(1680), polemiku (1681-1682), morálku (1683), hermeneutiku (1703-1704) a byl také děkanem teologie 1704. Hancke byl klidné
povahy, nikdy ho nebylo vidět, že by se rozčílil nebo měl na
někoho zlost.
Jan Hancke se zabýval podrobně výpočty zatmění Slunce a Měsíce (Tenebrae summatim illustratae, sive doctrina eclipsium quam majoribus Riccoli, tacquet, lansbergii etc. Mohuč, 1682). V souvislosti s tímto studiem pohybů Slunce a Měsíce pracuje na teorii slunečních hodin, kde využívá svých geometrických znalostí při projekci stínu na nejrůznější plochy (Genesis fontium Propositionibus physico-mathematicis illustrata, Olomouc, 1680, Horologium nocturnum magneticum, etc. Ad elevationem Poli Olomucensem, pragensem et Wratislaviensem, Olomouc, 1683, Praedictio astronomica solaris deliquii, ad anum 1684). Článkem Utilitas Matheseos ad omnes fere hominum status se extendens etc. přispěl roku 1683 do "Act Eruditorum". Roku 1702 otiskl o reformě kalendáře práci Litera de cogitata et Romae agitata reformatione calendarii Gregoriani dein reprobata. Jedním z nevýznamnějších matematiků, působících v Olomouci, je Jakub Kresa (1648 - 1715). Kresa přichází do Olomouce v roce 1683 a přednáší zde matematiku do roku 1684, kdy odchází do Prahy.
![]() spis J. Kresy, uloženo v SVK Olomouc, sign.
9.393 Ve spisu Arithmetica Tyro-Brunensis curiosa varietate et observatione communi quidem omnium fructui, sed praeprimis Tyronibus Mathemetum utilis, Praha 1715 shrnuje poznatky o základních aritmetických operacích (podrobněji viz 2.2 Praktické příklady). Na úvodní straně není uveden autor spisu, spodní řádek je odříznut, takže není také uveden rok vydání. Quido Vetter uvádí v [ 19 ] , že rukopis tohoto díla Kresa odevzdal do akademické tiskárny před svým druhým odchodem do Španělska. Ukázka ze spisu je uvedena v kapitole Ukázky úloh z matematiky - Jakub Kresa. Po Jakubovi Kresovi nastává slabší období, kdy matematiku přednášejí jezuité, kteří se nevěnují výrazněji matematice. Poměrně delší dobu (1685-1888) učí matematiku v Olomouci Václav Mitrovský, který se narodil v Táboře pravděpodobně v roce 1650. Gabriel Stief (nar. 1655), rodák z Šumperka, přednáší matematiku v letech 1689 - 1693 a dále logiku (1691), fyziku (1692), metafyziku (1693), polemiku (1702, 1705-1709), hermeneutiku (1706-1710). Stief se stává děkanem filozofie v roce 1702. Pouze jeden rok (1694) se věnuje matematickým přednáškám Kristián Holzbacher (1659 - 1722). Holzbacher, narozený v Jablonném, dále v Olomouci přednášel logiku (1693), fyziku (1693) a metafyziku (1695). Příchodem Kryštofa Heinricha (1663 - 1715) do Olomouce dochází k osvěžení na poli matematiky. Heinrich se narodil v Bruntále a do řádu vstoupil roku 1681. V Olomouci přednáší matematiku v letech 1695 a 1697. Nebyl vyhlášen jen mezi řádovými bratry, ale i v učeném světě, korespondoval za svého pobytu s matematikem Christianem Wolffem (1679 - 1754), který hledal cesty k výkladu praktické matematiky. Heinrich je také znám jako vynálezce mikrometru. Tuto tématiku rozvinul zejména v díle Geographia curiosa et utilis in selectis CXX propositionibus captui incipientium accommodata etc., Nisa 1710. Ve spisu Altitudo Poli sive latitudo geographica Wratislaviae, anno 1705 ad annum 1708 etc. observata etc. 1708 se pokusil o astronomické určení geografických souřadnic Vratislavi. V roce 1696 učí matematiku Kryštof Prokop (nar. 1658). Na počátku 18. století působí v Olomouci dva Slezané: v letech 1700 - 1701 Kašpar Pflieger (1665 - 1730) a poté v letech 1702 - 1703 David Scheffer (nar. 1655). Pflieger se narodil v Nise (Horní Slezsko) a jezuitou se stal roku 1682. Byl doktorem filozofie a teologie. Učil v Olomouci dále etiku (1699), logiku (1700), fyziku (1701) a metafyziku (1702). Zkoušky na akademii byly několika druhů. Konaly se každoročně o velikonocích ("prohationes vernales") a koncem školního roku ("finales"), zkoušky závěrečné a zkoušky přísné "pro gradibus". První zkouška na filozofii "praembulus laurus", čili "prima laurea", tj. bakalaureát, byla nižším stupněm akademické hodnosti, magisterium, zvané "peripathetica honoris palma" byl druhý stupeň, jenž byl udělován po absolvování metafyziky. Ze všech částí filozofie (50 otázek) se disputovalo před udělením doktorátu. Disputace byly ústní úvahy o sporných otázkách, někdy to byly až hádky o důležitém, převážně vědeckém předmětu. Byly konány veřejně před posluchači. Cílem disputací bylo předvést svou učenost a znalost svého oboru a zároveň svou řečnickou obratnost. Před zkouškami dávali si kandidáti gradů tisknout teze, o kterých měli disputovat. Tyto tisky ("emblemata") byly často velmi pěkné a nákladné mědirytiny s obrazy svatých, symboly věd apod., ke kterým byly připojeny otázky disputace s udáním, kdy a kde se disputace koná. Zámožnější kandidáti si nechali tisknout celé knihy, obyčejně s věnováním některé vynikající osobě (biskupovi, zemskému hejtmanovi, císaři …). Kromě toho si dávali kandidáti tisknout menší pozvánky rovněž s výčtem tezí, které se vyvěšovali veřejně. Některé z těchto tezí se dochovaly a jsou uschovány v Zemském archívu v Opavě, pobočka Olomouc. Na doktorské tezi Jiřího Mletzka, rytíře z Jelovic, z roku 1704 je uvedeno jméno Františka Tillische (1670 - 1716), který právě v tomto roce a také v roce 1707 přednáší matematiku. Tillisch se narodil ve Vratislavi a do řádu vstoupil v roce roku 1683. V Olomouci nezabýval pouze matematikou, učil také učil etiku (1702), logiku (1703), fyziku (1704), metafyziku (1705), morálku (1707-1708). Po 26 letech v řádě byl roku 1708 poslán jako misionář do Číny. Cestoval přes Anglii, Portugalsko a roku 1710 přijel do Pekingu, kde byl matematikem císaře Cambi. Zemřel v Číně. V roce 1705 přednáší matematiku v Olomouci Julius Zwicker (1667 - 1738), který se narodil v Mostě. Stal se doktorem náboženství a rektorem v Nise, Vratislavi a Praze. Poté byl představitelem celé české provincie Tovaryšstva Ježíšova. Po Zwickerovi působí v roce 1706 na olomoucké jezuitské univerzitě Karel Waldheim (nar. 1670), rodák z Třebenice (Dolní Slezsko).
Dalším matematikem v Olomouci je Baltazar Lankisch (nar.
1676), který stojí v čele stolice matematiky v letech 1709-1710 a
1716-1719. Ve Státní vědecké knihovně v Olomouci je uchován jeho
šestidílný rukopis Scripta mathematica z první poloviny
18. století. Celý rukopis je psán latinsky. Samotný text je
doplněn mnoha náčrtky a tabulkami. Všechny díly rukopisu celkově
obsahují 2626 stran, avšak za jednotlivými kapitolami je většinou
vynecháno několik čistých stran, pravděpodobně pro případné
pozdější dopisování. Jednotlivé díly obsahují tyto kapitoly:
Karel Slavíček (1678 - 1735) přednáší matematiku v letech 1711 - 1713. Jezuitou se stal roku 1714, tedy až po svém působení v Olomouci. Vystudoval teologii a proslul jako výborný matematik a hudebník. Slavíček pomáhal připravit do tisku spisy svého současníka a bratra Jakuba Kresy. Své matematické a hudební nadání mu poté zajistilo i slibné postavení na dvoře čínského císaře, kam přijíždí roku 1716. Jeho znalosti a schopnosti oceňoval dokonce i císař Jung-čeng z madžuské dynastie, který později vypověděl všechny katolické misionáře ze svého sídelního města. Slavíček se v Číně věnoval astronomickým pozorováním a měřením a sepsal i pojednání o čínské hudbě. Otec Slavíček se brzy přizpůsobil čínským poměrům. Oblékal do čínského oděvu a ani se nebránil, když ho "po čínsku ostříhali". [ 4 ] Lingvistické nadání mu umožnilo, aby záhy pronikl do tajů čínštiny, které se učil během dlouhé plavby do místa budoucího působiště a později si poznamenal, že pro pochopení čínského jazyka je čeština mnohem vhodnější než jiné evropské jazyky, neboť Čechům nečinní potíže čínská výslovnost. Po Slavíčkovi přichází do Olomouce v roce 1714 Karel Worel (1676 - 1744). Matematice učí právě v tomto roce, poté dále zůstává na akademii a učí logiku (1714), fyziku (1715), metafyziku (1715), polemiku (1721), hermeneutiku (1722-1723). Stal se také děkanem filozofie v letech 1721-1722. Tento rodák z Nymburku byl přísným strážcem dodržování pravidel řádu, které vyžadoval od svých bratrů. Worel vydal v Olomouci v roce 1715 spis Duplex manualis Mathematici Vestigium, continens varia ex arithmetica et Geographia ad usum quatidianum ac facilem documenta. V období 1720 - 1753 dochází opět k útlumu na poli vyučování matematiky na olomoucké jezuitské akademii. Nepůsobí zde žádný významnější matematikové. Po druhém působení Lankische učí matematiku v letech 1720 - 1721 Slezan Jan Claudianus (nar. 1684) a v roce 1722 Leopold Hofmann (nar. 1689). Tento rodák z Vratislavi se vrací do Olomouce v roce 1733, ale učí polemiku. Ve Vratislavi se rovněž narodil jeho nástupce Josef Görner (nar. 1693), přednášející matematiku v roce 1723. Ignác Mühlwenzel (1690 - 1766) vedl přednášky matematiky v letech 1724 - 1726. Poté působí v Praze, kde pod jeho vedením studuje matematiku Josef Stepling. Ignác Mühlwenzel vydal roku 1736 pro pražskou univerzitu knížku věnovanou základům aritmetiky, geometrie a trigonometrie. tato učebnice může charakterizovat svou nízkou úrovní tehdejší matematickou výuku. Kniha, u níž není výslovně uvedeno jméno autora, má na titulní straně tento název: Fundamenta mathematica, ex arithmetica, geometrica, elementari, ac trigonometria plana selecta .... Výslovně tuto knihu připisuje Mühlwenzelovi Stanislav Vydra ve svém spise Historia matheseos in Bohemia et Moravia cultae, Praha 1778. Nezvykle dlouhou dobu (1727 - 1737, 1744) zůstal na stolici matematiky olomoucké akademie další Slezan Karel Langer (nar. 1696). Čtyři roky (1738 - 1742) přednáší František Holzer (nar. 1707). Velmi krátce (v roce 1743) pobýval v Olomouci Ignác Stolz (nar. 1699). Z této řady jezuitům vyčnívá Švéd Maxmilián Jerg (1712 - 1754), který byl znám jako výborný matematik. Své znalosti projevil ve válečném stavitelství, zvláště roku 1750 při opevnění Olomouce. Matematiku přednáší od roku 1745 do roku 1753. Jerg věnoval pozornost také problémům elektřiny. V Cerroniho sbírce je uložen spis Lauckého, který píše, že v roce 1746 působí v Olomouci matematik, pater společnosti jezuitů, který pomocí proslaveného a nově objeveného elektrického stroje předváděl účinky na lidech. Lze se tedy oprávněně domnívat, že tímto matematikem byl právě Maxmilián Jerg. |
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||